Vzpomínka prof. Zumra, aneb, jak to začalo

JAK JSEM K DEVÍTCE PŘIŠEL
Dostal-li jsem se díky Vráťovi na první stránku vaší webové publikace, považuji to za velkou čest a zároveň závazek. Měl bych vám, milí přátelé, více než po padesáti letech podat svědectví o tom, jak se začala psát historie vaší třídy tehdy ještě v Jedenáctileté střední škole v Praze 10 – Vršovicích, Omská 1300. A to ještě dříve, než nemilosrdný zub času zapomínání nahlodá i mé vzpomínky.
Po několikaletém svém kantorském působení na Hospodářské škole (dříve obchodní akademii) v Ústí nad Labem jsem se dostal do pořadníku těch kantorů, kteří mohli opustit tento pohraniční kraj, kam se dostali na umístěnku a vrátit se přímo do Prahy. Dodnes nevím kdo či co sehrálo svou roli v mém návratu. Pro mne však to bylo těžké loučení s krásným krajem, s tradicí významné školy v kraji, s úžasným profesorským sborem a stovkami neméně úžasných studentů (převážně studentek), kteří jsou mými přáteli dosud.
A v Praze? Budova školy v Omské se dostavovala a prázdné učebny a kabinety se vybavovaly novým nábytkem a pomůckami. Byl jsem přijat ještě o prázdninách ředitelem Františkem Braunem vlídně zvláště proto, že jsem byl ochoten manuálně pracovat na přípravách provozu školy. Jako na všech školách, byl ředitel komunistou. Na rozdíl od mnohých byl komunistou z přesvědčení. Nařízení a pokyny odboru školství a OV KSČ vždy plnil bez váhání a protestů. Učitelský sbor pro 1. až 9. roč. byl velmi početný a scházel se vždy na nekonečně dlouhých poradách a politických školeních.
Učil jsem v 6. – 8. třídě biologii a chemii a též práce na pozemcích, které měla škola v místech dnešního plaveckého bazénu a někdejší zahrádkářské kolonie. Brzy jsem se stal proslulým tím, že jsem dostával „ke krocení“ ty nejproslulejší třídy přicházející na novou školu z okolních přeplněných škol. Nereptal jsem a tak po letech, když již byli moji kolegové v kabinetu Vladimír Jína a Milena Hajnišová uspokojeni svými úvazky ve výběrových třídách, došla řada i na mne. Konečně po několika letech jsem se stal třídním a vyučujícím biologie a chemie ve výběrové „devítce“. A touto „devítkou“ jste byli právě vy, milí přátelé. Již tehdy platilo, že rozhodující není kvalifikace, vzdělání, pedagogický um a dosahované výsledky, ale vždy jen stranická příslušnost. A proto když po roce docházelo k reorganizaci škol na obvodu Prahy 10 a výběrové třídy z JSŠ v Omské byly převedeny na SVVŠ ve Voděradské, stal jsem se opět nedůvěry hodným pro nového ředitele Pokorného, který jako inspektor byl na novou školu KSČ dosazen. Jeho důvěru jsem neměl, ale Vaši důvěru a o tu mi šlo především, jsem, tehdejší milí studenti, dnes milí přátelé, neztratil.
Červen 2013
       František Z u m r
       třídní profesor Devítky