Abychom byli blíže k masám, byla součástí výuky i t.zv. výrobní praxe. Ta naše se odehrávala v zahradnictví Práče v Zahradním městě (dnes už byste ho tam marně hledali). Dělali jsme tam různé pomocné manuální práce jako pletí, hrabání a rozhrabávání, občas i s hnojem, převážení a přenášení. Myslím, že praxe byla i v den tanečních a tak dívky měly co dělat, aby se vždy do večerních hodin změnily z proletářských kádrů v montérkách v půvabná a neodolatelná éterická stvoření lehce poletující nad parketem. Zvládaly to.
Samozřejmě jsme byli kluci a holky šikovní a tak když byly ve skleníku plodiny, zobli jsme si. Jednou jsme tak trochu zdevastovali záhon kedluben určený pro zítřejší expedici a byl průšvih. Druhý den se ve škole vyšetřovalo zcizení socialistického vlastnictví v zahradnictví Práče a to nebyla v těch dobách žádná legrace. No i díky profesorům na nás udělali jen bububu a dostali jsme třídní nebo snad dokonce ředitelskou důtku děsivého znění "Podílel se na zcizení soc. majetku v zahradnictví". My jsme se však myslím vesměs stačili oběhnout, zpropadenou zásilku z domovních schránek vyjmout a neutralizovat ji.
Součástí výuky byla i teorie, vč. živočišné výroby a vzpomínám, jak se dívenky červenali, když Aleš Hrouda zkoušel "kance prubíře".
29.5.2013