Po úspěšném složení zkoušky dospělosti skupina spolužáků a spolužaček vyrazila s prof. Zumrem na Slovensko na putovní výlet se stany. Jeli jsme tam vesměs stopem, já s Mirkem Linhou. Prvním společným cílem byla Malá Fatra, kde jsme v Těrchovej shlédli rodnou ves Jánošíka i fantastkně modelované skály. Vystoupili jsme i na ne zrovna snadno přístupný Rosutec a pak jsme v pozdním odpoledni měli sestoupit dolů na druhou stranu do údolí. Značená cesta se nám zdála oklikou, když přímo vedla široká cesta se stopami kopyt krav. Kde projde kráva, projde přece i čerstvý maturant.Jenomže po hodině a půl cesty se stopy krav jaksi vytratily a cesta změnila na pěšinu, která nás vedla podél strmého potoka dolů stále hustějším porostem. Když byl čas mezi psem a vlkem, potok se zúžil do několikametrového vodopádu (zřejmě Šutovský vodopád) a kolem jen strmé svahy. Vpřed nebylo možno jít a zpět to bylo nejméně dvě hodiny cesty. Stany se rozložit nedaly, tak jsme je použili jen jako celty a lehli si na ně. Ráno jsme se pokorně vrátili na značenou cestu a zdárně došli do cíle. Od té doby rád vyprávím, že i ve střední Evropě může člověk zabloudit.
Pak si ještě pamatuju na ranní mytí a koupání v ledové vodě potoka. Samozřejmě se nikomu z nás do té vody nechtělo, ale copak to bylo možné dát před holkama najevo? Krásná byla několika denní tůra z Donoval po hřebenu nízkých Tater, končící na Chopku. Moc lidí jsme tehdy nepotkali a nocovali nedaleko salaše, kde se hašteřili dva podroušení bačové. Bylo to odlehlé místo a tam si v duchu situuji známý vtip jak se jeden bača ptá druhého co je nového. Ten odpovídá "Rusové sú na Mesiaci" a druhý opáčí "Všeci, všeci?" K ránu nás probudila zima a jinovatka na stanu. Tak se pod bundy strkaly i noviny.
Jo, byly to časy.
Poznámky Vaška Slavíčka:
1) Měl jsem skvělý stan. Podlážka, dovnitř ani kapka při průtrži mračen, zcela osvědčený.
Když jsme dorazili do tuším Tatranské Lesné, tak mnozí chyběli, neb jeli stopem a nestíhali.
Takže ale také chyběly stany. Dívkám jsem zapůjčil svůj skvělý osvědčený, a sdílel jsem s klukama
hangárový. No byla bouřka, a snažil jsem se spát v louži S ohledem na to, že jsem měl jen deku,
nikoliv nepromokavý spacák, tak to spaní nebylo. V louži se prostě spát nedá.
2) Výlet na Zbojnickou přes Téryho nedopadl dobře. Při čekání pod Priečným sedlem se zřítila dívka
z několika metrů. Zpřerážená, bezvědomí. S námi tam čekali horolezci, kteří ji naložili a nesli na Téryho,
a my jsme jim nesli jejich kletry. S dívkou tam byli táta a máma, táta doktor. Na Teryho nějaké ošetření
a šli jsme dál dolů k Hrebienku. Naproti už vyklusali kluci z horské služby. Vzali nosítka a v běhu dolů,
a na zatáčách otáčeli nosítka, aby měla hlavu nahoře. Byla naživu.
Odběhli a my jsme se vrátili dolů.
Příběh dívky neskončil dobře. Po dlouhé době jsem byl na symbolickém cintoríně v Tatrách,
a datum a místo bohužel bylo přesné, jde o dívku z Berouna, která na svá zranění zemřela v 18ti letech.
3) Druhý den jsme leželi u Jasné (Lysé ?) Polany na hranici s Polskem.
Bylo horko a tak jsme vlezli do potoka (hraničního) a vylezli na druhou stranu, na naší byly klády.
Přiběhnul vojáček poláček s kvérem a sebral nás. Drželi nás na celnici pod kvérem asi hodinu, či déle.
Zbytek party na nás koukal ze Slovenska dalekohledem :-)
Přijel náš pohraničník, možná major, a neustále nám vyhrožoval vyhazovem ze školy. Byli jsme takto v plavkách drženi v hale,
kde normálně odbavovali frontu turistů :-) Nakonec dotelefonoval, že nás mají pustit. Když jsme chtěli přes most,
tak na nás řval ať táhnem odkud jsme přišli a vrátili jsme se potokem. Nemám tušení kdo tehdy se mnou na té celnici byl zatčen. Byl to můj první pobyt v zahraničí :-)
4) Po skončení výletu jsem nejel domů a začal jsem své toulky osamělého vlka. Byl jsem v Nízkých Tatrách a tři dny jsem nepotkal člověka.
Bylo to skvělé, jen zmije na Králově Holi mne trochu znervózňovaly. Byl jsem pak na Muráni, ve Slovenskom Raji, v Červeném kláštore na Dunajci,
na Spišském zámku, ( pokud vám to připomíná Jiráskovo Bratrstvo, tak to není náhoda ), kúpele Vyšné Ružbachy, Levoča.
Pak jsem tak jezdil každoročně, dráha skoro zadarmo, stan a dalo se spát kdekoliv.
Mnohokrát jsem si zopakoval Jánošíkové diery v Terchovej, naposled jsem tam protáhnul opatrnou manželku :-) Zvládla to.
Jen nemá ráda, abych ji fotil na žebříku, místo abych dával bacha jestli nespadne. Mimo jiné, vojnu jsem strávil rok v Žilině.
doplněno 31.5.2013 uvítám další doplnění...