Nezapomenutelné byly diskuse Kamila s prof. Hedvičákovou o užitečnosti poezie v životě lidském. Budiž ji přičteno ke cti, že diskutovala a nepřistupovala k tomu z pozice síly.
Faktem je, že mnozí z nás pracně nasoukanou literární vědu již nikdy více v životě nepoužili, zatímco jiní zas nepotřebovali druhý Newtonův zákon či (a+b)2. Žádný z nás zřejmě pak neuplatnil větný rozbor (pardon Broňa ano) a všichni byli rádi, že umí procenta, aby si spočítali výnosy z cenných papírů či náklady na hypotéku.
Jasně, určité všeobecné vzdělání by mělo být. To vidím, zvlášť, když se podívám na dnešní mladou generaci.
Dovětek Kamila:
Můj nepříliš přátelský vztah k poezii byl všeobecně znám, ale chybí Ti v příspěvku zásadní závěr, máš to bohužel zkrácené.
Jednou mi zase prof. Hedvičáková po přečtení básně položila její obligátní otázku: A co tím chtěl básník říci Kubáte (stále se domnívám, že nám vykala)? Po déletrvajícím tichu z mé strany měla další otázku. Tak co chtěl básník říci Hlubučku? A Ty jsi ji uzemnil větou „Těžko říci, paní profesorko“ a třída padala pod lavice s neskutečným huronským smíchem. A to bylo naposled, kdy se mne ptala - co tím chtěl básník říci a já jsem měl konečně od jejích neustále se opakujících řečnických otázek pokoj.
Poznámky Vaška Slavíčka:
Hedvičáková byla dobrá, Tučková pak nějak omarodila a těsně před maturou jsme měli Volicerovou. To byla naše učitelka v první třídě, jak si jistě pamatuje Jaruška Šamšová.
Máme krásné fotky, které dělal jistý Miloš Forman ! Neskutečně se mračím, protože jsem musel sedět vedle vzorné Jarky, která se furt hlásila a vůbec byla protivná,
protože jsem k ní byl dodán za trest, když jsem původně seděl se svým kamarádem rošťákem Karlem Šochem.
Měl jsem na gymplu stále touhu dělat muziku a poezii dohromady, což se nikdy nestalo. Byl jsem tehdy v klubu přátel poezie a taky jsem psal, ještě to mám.
Není to pro nikoho, jen pro moji manželku :-) Na poezii a hudbu trochu došlo až teď v našem kladenském klubu důchodců, s kterým jezdíme na Šumavu.
Dobrá Voda Hartmanice, výtvarnice Tesařová Vladěna, najděte si na internetu a navštivte, stojí to za to.
Kamil mi předvedl jinou poezii. Jako náhradníka mě vzal do hlídky orientačního běhu. Bohužel jsme vyhráli a postoupilli. Byl jsem zcela vysílen :-(
Pokračování ve Světicích byl skutečný horor. Les krásné lesy mé, ale nechal jsem tam plíce... Už nikdy orienťák !
Pak jsem se nechal ukecat ( nikoliv Kamilem ), abych běžel schody na Zvonařce. Kdykoliv jedu okolo, stále lapám po dechu.
Skončil jsem někde okolo stovky v dolní části startovní listiny. Poezie sportu...
Ale fotbal v Modřanech jsem měl rád, těším se na kroniku. Ať žije Slávie !
Malý kvíz: 4 z nás spolu chodili do 3 třídy do Valdesky. Nápověda S, Ž, V, Š. (Vašek)
doplněno 31.5.2013