Jednou jsme psali písemku z chemie s prof. Krejčíkem. Mně chemie šla a byl jsem tedy brzy hotov, konec konců se později stala mým povoláním. Zato Zdena Wintrová se nad ní tvářila poněkud nešťastně. Protože se mi tenkrát líbila, čekával jsem na ni a měli jsme společnou cestu do školy, vzal jsem čistý papír a opsal písemku ještě jednou, nadepsal ji Zdeniným jménem a poslal jí ho, aby ho odevzdala.
Čekalo mě však překvapení při vyhlašování výsledků. Já měl za jedna, jako obvykle, ale Zdena za stejný výtvor dvojku. Halt premiantovi se případná drobná chybka promine, ale Zdeně ne. Naštěstí Zdena byla i tak spokojená.
4.6.2013